Hradní intr

5. únor 2010 | 13.27 |

Tak, píšu novou povídku (ano, už zase). Tentokrát je to o studentovi, který rozbije počítačovku a ředitel se rozhodne ho poslat na jinou školu- chlapecký internát. To by ještě nybylo tak hrozný, ale jak student později zjistí, škola je na jednom hradě. Takže si musí zvyknout, že se svítí petrolejkama, že není školník, ale kastelán, že se může rozloučit s výukou informatiky, že na hradě je starobylý nábytek a podobně. Takže, skvělou zábavu :)

Věnováno Janče a všem nebohým studentům, kteří nejsou spokojení se svou školou

Podařilo se mi zneškodnit celou počítačovou učebnu. Bohužel, nevyznamenali mě, jak bych si býval zasloužil, místo toho usoudili, že nemám rád moderní společnost. Ředitel i učitelský sbor rozhodl o nejvyšším trestu: poslali mě do vyhnanství, zpět nebylo cesty.

            Rodiče to vzali dobře, dle jejich rozkazu, sbalil jsem si věci. Dostatek šatstva, knih a elektroniky- mobil a pár oblíbených CD; osobní věci, plyšáka a hygienické potřeby. Pak již byl čas. Rozloučil jsem se s drahými rodiči, vzal svůj těžký kufr a vydal jsem se ke školnímu parkovišti, kde na mne čekal šofér, jenž mě měl odvézt k nové škole. Měl to být internát, někde na pahorkatině. Nasedl jsem si a jeli jsme. Cestou jsme zastavili ještě jednou a nabrali dalšího hocha, stejně nešťastného jako já. Ještě si utíral vlhké oči krajkovým kapesníčkem a mával rodičům, zatímco šofér nandával do auta jeho věci. Odjeli jsme od jejich honosného sídla a jeli po klikaté venkovské cestě dál. Hoch popotahoval, i zeptal jsem se já na jeho jméno. Řekl, že se jmenuje Jim a jal se dále popotahovat. Začaly se mi klížit oči, chtělo se mi spát. A než jsem se mohl nadáti, již jsem spal.

            Když jsem se ráčil vzbudit, bylo něco okolo páté hodiny večerní. V dáli jsem uviděl směs chalup, všech tvarů a velikostí, avšak žádná nevypadala, že by v ní mohl býti chlapecký internát. Nad touto ubohou vískou tyčil se hrad. Otázal jsem se kde intr ráčí býti. Řidič pohodil hlavou směrem k hradu a vyzval mě abych se nevykláněl z okýnka. Chtěl jsem zahlédnout školu, jelikož z mého úhlu pohledu bylo vidět pouze onu mohutnou tvrz. Přepadla mě děsivá ta myšlenka, že možná onen hrad je i intrem zároveň. Jim se zamračil s znovu se tázal šoféra kde škola leží.

Muž mohutné postavy opět pohodil hlavou k hradu. Těžce jsem propadl depresím, jelikož jsem si však nebyl jistý, sdělil jsem své myšlenky Jimovy, doufal jsem, že mne utěší a vyvrátí teorii tu. Ten se jal znovu začít popotahovat. Hlava mi poklesla. Zřejmě mé úvahy byly pravdivé a oprávněné, radosti se mi z toho nedostávalo.

            Staromódní automobil zastavil před hradní bránou, šofér vystoupil a zabušil na bránu. Někdo otevřel, šofér znovu nastoupil do auta a projeti bránou, pochechtával se. Myslím, že nám. Na nádvoří znovu zastavil, vystoupil z auta a vyzval nás abychom rovněž opustili vůz. Rozhlédl jsem se, nádvoří bylo poměrně hezké, být turistou líbilo by se mi. Pokud jsem však byl studentem, toto byl pro mne pouze školní dvůr.

            Z největších dveří vyšel staromódně vyhlížející komorník, šofér nám vyndal kufry z automobilu a odešel, aniž se zeptal jestli něco neráčíme potřebovat, jak omezenecké. Komorník, jenž vypadal jako z anglických detektivek, nás vyzval abychom ho následovali, my jsme s obtížemi vzali jsme kufry a rozvláčnou chůzí komorníka následovali. Jim měl s kufrem skutečné potíže, trochu mi toho nebohého trdla začínalo být líto. Avšak litovati jsem musel i sebe. Co asi se mnou nyní bude? Kráčeli jsme chodbami dál, jediné světlo zde pocházelo z úzkých vysokých oken.

"Zde je váš pokoj, budete zde společně." řekl komorník suše a otevřel jedny z dveří, které měli označení p.13, nahlédli jsme dovnitř. V místnosti byl nábytek staromódního rázu, jenž měl svůj půvab. Bylo v podstatě malé apartmá- byli tu dva malé pokojíčky a koupelna, rovněž malá. Jim se zajíkl.

"Který chceš pokoj?" optal jsem se.

"Ten s červeným kobercem." odpověděl Jim, smířil jsem se s tím a odebral jsem se do pokoje s tmavomodrým kobercem. Koberec vlastně byl pouze jen v okolí postele, jinak byli na podlaze parkety. byl zde sekterář, postel byla docela dobrá a měkká. Jal jsem se uvažovat o naprosto nemožném luxusu a přesto brutálnímu způsobu ubytování. Přepadla mne náhle děsivá myšlenka a já jsem se zachvěl od hlavy k patě. Prošel jsem celý pokoj a prošmejdil veškeré kouty, ale nikde nebyla jediná zásuvka! Vylítl jsem z pokoje a běžel k Jimovi.

"Jsou tady zásuvky?" zeptal jsem se ostře.

"Co?"

"Elektřina!"

"Ne, nikde jsem zásuvky neviděl." řekl sklesle. Byl to pro mne vrchol. Ale špička ledovce.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Hradní intr reira(saia) 24. 02. 2010 - 12:11