Japonské divadlo

30. září 2009 | 11.12 |
› 

Něco o japoském divadle. Našla jsem článek na http://www.japonsko.tnet.cz/

pohled na japonské tradiční divadlo

Nejdříve se podívejme trochu zjednodušeně na celý vývoj japonského divadla.

Japonské divadlo, charakteristickým rysem je kontinuita vývoje a úcta k tradičním formám. K nejstarším projevům japonského divadla patřily obřadní tance a výstupy, kagura, související se šintoismem. S buddhismem souvisely pantomimické tance bugaku (počátek v 8. stol.), zejména však estetika divadla nó, které vzniklo ve 14. stol. Umění náznaku ve všech složkách scénické kompozice vedlo v této formě k výslednému dojmu transcendentální krásy júgen. Poetiku nó písemně kanonizoval Zeami Motokijo (1363 - 1443); její tradici udržuje pět hereckých rodů již po 50 generací. Současný repertoár nó tvoří asi 240 her, mnohé připisovány Zeamimu. Součástí představení jsou fraškovité mezihry kjógen.

Velké popularitě se těší kabuki, jež se vyhranilo v 2. pol. 17. stol. V nó, kjógen a kabuki hrají pouze muži. Nejvýznamnějším dramatikem kabuki byl Čikamacu Monzaemon (1653 - 1724), autor her historických i se současnými náměty pro kabuki i pro loutkové divadlo bunraku (Bitvy Koxingovy, Sebevražda milenců u Sonezaki, Vítr v piniích). - Ve 20. stol. bylo japonské divadlo silně ovlivněno evropskou a americkou divadelní kulturou. Bylo přeloženo celé Shakespearovo dílo, hrají se díla významných dramatiků (od H. Ibsena a B. Brechta až po představitele absurdního divadla). Pro činoherní divadlo bylo nutné vychovat nové herce. V 60. letech se proti činoherním inscenacím postavilo hnutí malých divadel, herecky navazující na nó a kabuki, která usilují o totální divadlo. Hrají se také anglické a americké muzikály. Pozoruhodných výsledků dosahuje i balet a moderní tanec.

A teď již o něco blíže k jednotlivých druhům japonského divadla

Gigaku
Gigaku je snad vůbec nejstarší známý typ japonského divadla. Do Japonska si našlo cestu z jižní Číny (údajně v roce 612). Nejednalo se vlastně o klasické divadlo byly to spíše tance, kde tanečníci měli na sobě masky a jejich hry měli komický nádech. Posléze v 8.století upadlo bohužel v nemilost, neboť jeho humorný charakter se nepozdával tehdejším vládcům Japonska.

Bugaku
Gigaku tedy vystřídolo bugaku, které si také našlo svou cestu do Japonska z Číny.

Stejně jako v případě gigaku se jednalo spíše o určité formy tance. Herci nosili velkolepé kostými, masky a jejich tanec měl exotický nádech. Bugaku díky veliké podpory vládnoucí šlechty získalo rituální charakter. Bugaku vydrželo v podstatě do dnešní doby s nepatrnými změnami a lze ho nyní vidět při určitých obřadech.

Sangaku
Bylo jakýmsi typem akrobatické zábavy, opět přivezené do Japonska z asijského kontinentu a oblíbené zejména v 8.století. Typické představení zahrnovalo obdobný program jako u evropských kejklířů, jako například provazochodectví, kejklířství a ohýbání mečů. Kombinace tohoto druhu zábavy, posvátných tanců a písní spojených s náboženstvím Šintó během času dala vzniknout mnoha formám japonského dramatu.

Kabuki
japonské měšťanské divadlo17. - 19. století, dodnes živé. Tanečně akrobatické výkony herců, hudba a zpěv, bohaté kostýmy a výpravná scéna přispívají k požadavku velké podívané, vzrušení a emocionálních zážitků. Repertoár tvoří občanské tragedie SEWAMONO, historické příběhy DŽIDAIMONO, a taneční hry ŠOSAGOTO. Všechny role hrají muži na jevišti s malovanými dekoracemi a mechanismy (propadla, otáčecí jeviště) a na hanamiči, mostu vedoucím hledištěm. Herci tří základních typů: robusní hrdinové ARAGOTO, mladí měšťané WAGOTO a ženy ONNAGATA, se zasloužili o výsledné jevištní tvary mnohých slavných her.


forma japonského divadla ze 14. století, zachovaná v téměř nezměněné podobě do součastnosti. Vytvořili ji především Kanami Kijocugu a jeho syn Yeami Motokijov 2. pol. 14.století a v 1. pol. 15. století. V souhlase s tehdejšími estetickými požadavky kultivované vládnoucí třídy, za jejíž patronace divadlo vzkvétalo, se hry podobají básnickým vizím, zachycujícím zlomek lidského osudu, hluboký cit nebo činy božstev. Nositelem ústředního motivu je hlavní postava. Hraje ji (muže nebo ženu) herec šite (v nó účinkují pouze mužští herci), v masce s oduševnělým výrazem. Vyjadřuje se deklamací, zpěvem, stylizovaným pohybem a tancem. Dále se na představení podílejí protihráč (waki), pomocní herci, chór a hudebníci. Divadlo nó je předváděno na zastřešeném jevišti. Diváci jsou posazeni na dvou, vyjímečně na třech stranách, jevistě. Herci na pódium přicházejí po můstku, který je označen třemi malíny borovicemi. Jediným pozadím je velká malovaná borovice. Jeviště se skládá z rekvizit, zobrazujících obrysy budovy, člunu nebo jiných objektů potřebných k dané hře. Dodnes se hraje přes 200 nó her.

Kjógen
Kjógen nejsou ničím jiným nežli divadelními fraškami, které vznikli aby odlechčili klasickému vážnému divadlu nó. Představují hlavně lidové herectví, při kterém herci nenosí masky ani se nelíčí.

Bunraku
Bunraku, džóruri. Pod tímto názvem se skrývá trdiční japonské loutkové divadlo. Jednotlivé loutky jsou přibližně jeden metr vysoké a pro dobrou pohyblivost s tuto loutku musí vést tři loutkoherci najednou, kteří se před diváky neskrývají. Tito louktoherci jsou oblečeni do tmavých kimon a přes hlavu mají navlečené kukly stejné barvy (většinou černé barvy), je to proto aby nerušili jednotlivé pohyby loutky. Vypravěč (gidajú), sedící stranou na podiu, nejen vypráví příběh ale také propůjší hlas věm vystoupívším postavám ve hře. Jeho slova doprovází hudba v provedení japonské loutny (třístrunné loutny) šamisen. Nejvýznamnějším autorem her tohoto divadelního směru je Čikamacu Monzaemon. Bunraku se utvářelo od konce 16. století jako ningjó džóruri, to je symbióza baladických vyprávění džóruri s doprovodem hudby a lidového loutkového divadla. Největší rozkvět zaznamenalo v 18. století od té doby se hraje bez větších změn stylu. Do 20. století přežili pouze jeden soubor, Bunrakuza (založený na začátku 19. století), který vystupuje na stálé scéně v Ósace.

ukázka divadla Kabuki

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář